Změna délky týdenní pracovní doby a vliv na výpočet řádné dovolené

Změna délky týdenní pracovní doby a vliv na výpočet řádné dovolené

Jestliže se zaměstnanci změní týdenní pracovní doba, musí se tato skutečnost projevit na výměře řádné dovolené. Umí ji zaměstnavatel správně vypočítat?

Již více než rok a půl platí nová pravidla stanovení a čerpání řádné dovolené. Novela zákoníku práce v oblasti řádné dovolené účinná od 1. ledna 2021 potrápila nejednoho zaměstnavatele. Současná pravidla nejsou vždy jednoduchá a vyvolávají řadu otázek.

 

Dovolená se odvíjí od týdenní pracovní doby zaměstnance

Základní jednotkou u řádné dovolené je hodina. Dovolená se nyní stanovuje i čerpá v hodinách. Dříve byl základní jednotkou den. K tomu, aby bylo možné stanovit nárok zaměstnance na dovolenou za kalendářní rok či jeho poměrnou část, je třeba znát týdenní pracovní dobu zaměstnance a základní výměru dovolené poskytovanou zaměstnavatelem.

Základní výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce (podnikatelská sféra), u zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 zákoníku práce (platová sféra) činí 5 týdnů a u pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol činí 8 týdnů v kalendářním roce.

 

Dovolená za kalendářní rok nebo její poměrná část

Pomineme-li dodatkovou dovolenou, může zaměstnanci vzniknout nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část. Podle ustanovení § 213 zákoníku práce přísluší zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci v příslušném kalendářním roce po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby připadající na toto období, dovolená za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo.  

Obdobně to platí pro nárok na poměrnou část dovolené. Zde se nekalkuluje s jednotkou 52 týdnů, ale 4 týdnů. Zaměstnanci, jemuž nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok, avšak za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší poměrná část dovolené. 

 

Změna týdenní pracovní doby

V uvedených ustanoveních zákoníku práce se počítá s týdenní pracovní dobou zaměstnance. Ta se ale může v průběhu roku změnit a logicky dojde ke změně ročního nároku dovolené. Kupříkladu zaměstnanec přejde z čtyřicetihodinového pracovního úvazku na úvazek v délce třicet sedm a půl hodiny týdně. Nebo naopak zaměstnanec s polovičním pracovním úvazkem v průběhu roku úvazek zvýší na celý. Změny týdenní pracovní doby jsou poměrně časté a je třeba se s nimi při výpočtu nároku na řádnou dovolenou vypořádat.

 

Zákoník práce na ně pamatuje v ustanovení § 212 odst. 4. Zde se uvádí, že pokud u zaměstnance dochází v průběhu příslušného kalendářního roku ke změně délky týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce jednotlivých období s rozdílnou délkou stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby.

 

Časové úseky, nebo průměr?

Otázkou je, jak s uvedeným ustanovením zákoníku práce v praxi naložit. Je možné použít dva způsoby – buď součtem dílčích výsledků za každé období samostatně, nebo průměrem připadajícím na týden z celkového počtu týdenních pracovních dob za příslušné období. Avšak v komentáři k zákoníku práce se doporučuje využít postup stanovení dovolené v příslušném kalendářním roce na základě zjištění průměrné délky týdenní pracovní doby s využitím počtu kalendářních dnů trvání jednotlivých období s rozdílnou délkou týdenní pracovní doby. Uvádí se zde, že dovolená je v kalendářním roce posuzována jako celek a není tedy vhodné upínat se ke stanovení délky dovolené za jednotlivá dílčí období, neboť možnost započítávání pouze celých odpracovaných násobků příslušné týdenní pracovní doby pro stanovení dovolené by vedlo nejspíše k poškození zaměstnance.

 

Stanovení váženého průměru s příkladem výpočtu

Je tedy třeba spočítat kalendářní dny připadající na jednotlivá období s různou délkou týdenní pracovní doby. Jednoduše lze počet kalendářních dnů jednotlivých období vynásobit příslušnou délkou týdenní pracovní doby a součet takto získaných dílčích výsledků vydělit celkovým počtem kalendářních dní, za které se dovolená zjišťuje. Výsledkem bude průměrná týdenní pracovní doba zohledňující délku jednotlivých období s rozdílnou délkou týdenní pracovní doby. Výsledky se průběžně nezaokrouhlují, aby nedocházelo ke zkreslení.

Následně zaměstnavatel takto zjištěný průměr využije pro limity dle zákoníku práce: 4násobek (podmínka pro nárok na poměrnou část dovolené), 12násobek (podmínka pro zápočet limitovaných překážek v práci) a 20násobek týdenní pracovní doby (maximální možný zápočet limitovaných překážek v práci).

Příklad: V roce 2022 zaměstnankyně pracovala od 1. ledna s 40hodinovou týdenní pracovní dobou, od 1. března s 38hodinovou týdenní pracovní dobou a od 1. června s 37,5hodinovou pracovní dobou.

Výpočet váženého průměru týdenní pracovní doby: ((59 x 40) + (92 × 38) + (214 x 37,5))/365 = (2360 + 3496 + 8025)/365 = 38,03

 

Autor: PhDr. Dagmar Kučerová

Zdroj: Podnikatel.cz