Předvánoční zamyšlení

Venku sněží, vločky se snáší k zemi, děti řádí na minikopečku, doma naklizeno, nazdobeno, pohoda…, ale po vaší tváři za oknem se kutálejí slzy bez příčiny nebo myšlenky utíkají někam „do pryč“, podvědomí neklid vám nedovolí si tu chvíli užít…

Čas od času každý z nás zažívá chvíle rozčarování, podrážděnosti, přecitlivělosti nebo naopak letargie a apatie nebo tzv. nepřítomnosti. Snažíme se s tím bojovat, ale pokud nejsme na takovou situaci dopředu připraveni a vytrénováni, zaskočí nás. Své stavy a nálady pak šíříme dál, na své blízké a okolí….

Když budeme schopni v krizové situaci zachovat klidnou mysl a vytvoříme v sobě patřičnou harmonii, dokážeme problémy lépe zpracovat a najít nejvhodnější řešení. Nezatížíme zbytečně své přátelé, rodinu a okolí. Přenášením problému na druhé lidi a „vyléváním“ si zlosti na nich se nám neuleví, neurychlí to ani řešení situace. Spíš vzniká taková odrazová stěna, která nám zase to nepříjemné vrátí a v nás se zase posílí ten negativní stav.

Venku sněží, vločky se snáší k zemi a děti stále ještě řádí na minikopečku… věechno je tak, jak má být…